Daně podle Jánošíka

Legendární zbojník Juraj Jánošík prý bohatým bral a chudým dával. Ať už je toto tvrzení odrazem nejednoznačného názoru historiků na poměr, v jakém se zbojníci s chudými o lup dělili, nebo tomu tak skutečně bylo, stal se Jánošík navěky symbolem pro velmi svérázné narovnání křivd mezi bohatými a chudými.

Hodnotíme-li reálné dopady, které má pro Prahu nové rozpočtové určení daní, tedy poměr, v kterém se samosprávy a stát dělí o část peněz daňových poplatníků, těžko se oné jánošíkovské asociaci ubránit. Hlavním argumentem, kterým vládní koalice nové rozpočtové určení daní obhajovala, totiž bylo právě jakési narovnání křivd mezi „bohatými“ městy a „chudým“ venkovem. V praxi to znamená, že příjem bohatých, rozuměj města Prahu, Brno, Ostravu a Plzeň, se přerozdělí chudým, rozuměj ostatním menším městům a obcím.

Dlužno dodat, že problém rozpočtového určení daní nedělí politické spektrum jen na aktuální parlamentní koalici a opozici. Spor zdá se doutná v oné „třídní“ rovině měst a obcí, rovině, kterou jsme si bohužel i my, sociální demokraté, nechali vnutit.

Předesílám, že svým příspěvkem nechci tento rozpor rozdmýchávat. Koneckonců bitva je v tomto kole dobojována a podle mého názoru i prohrána. Kým? Domnívám se, že prohráli všichni zúčastnění, tedy ti bohatí i ti chudí.

V obecné rovině je třeba především zopakovat argument, který z naší strany neuspěl. Rozdíly mezi venkovem a městskými aglomeracemi jsou v objemu výdajů, zejména pak výdajů na infrastrukturu, zcela přirozené. Od pradávné historie vznikají přirozená centra, která svým spádovým oblastem uspokojují potřeby, které by si každá jednotlivá obec sama uspokojit nikdy nedokázala. Hovoříme-li o infrastruktuře, není tím míněna pouze infrastruktura technická, tedy silnice, parkoviště či například parky. Přirozená centra totiž pochopitelně zajišťují i infrastrukturu sociální a kulturní. Pokud naše městská část podpoří kulturní akci, navštíví ji i občané spádových oblastí. Obdobně kolegové z městských částí oněch bohatých měst podporují například sport, přičemž možnost užívat taková sportoviště nebývá vázána na trvalé bydliště, tedy na administrativní příslušnost k oněm bohatým či chudým. Pokud výdaje v těchto oblastech budou redukovány, pocítí dopady této redukce nejen obyvatelé dané městské aglomerace, ale právě i spádových oblastí.
Autoři nového rozpočtového určení daní tvrdí, že nový propočet pouze zmírňuje nerovnost mezi velkými městy a ostatními městy a obcemi. Laicky řečeno, rozpočtový Jánošík uloupl těm bohatým vlastně jen něco málo a to málo rozdal chudým. Podle této teorie to ti bohatí nepocítí a těm chudým to pomůže. Opět musím nesouhlasit. Předně, nelze tvrdit, že v České republice existují propastné rozdíly v míře rozvinutosti. Ne proto, že bychom „my Pražáci“ neviděli, v jakém stavu se nachází venkov. Spíše proto, že zejména okrajové části hlavního města jsou na tom s mírou rozvinutosti víceméně srovnatelně s obcemi vně Prahy. Přitom náklady na provedení libovolné investice jsou v Praze i mimo Prahu v zásadě totožně vysoké. Avšak podle shora popsané teorie „spádovosti“ investice provedená v přirozeném centru bude logicky sloužit daleko většímu počtu občanů, z jejichž daní byla financována.

Pokud jde o praktický dopad nového rozpočtového určení daní, pak se málo hovoří o tom, že současně s jeho zavedením zrušil stát takzvaný příspěvek na školství, který obce jakožto zřizovatelé mateřských a základních škol dostávaly až do loňského roku. Tyto výdaje si mají obce nově zaplatit právě z onoho zvýšeného výběru daní. Pražské městské části tak rozpočtový Jánošík obral dvakrát, poprvé snížením příjmu z daní a podruhé zrušením příspěvku na školství. Tyto výdaje musí tedy sanovat z vlastních rozpočtů. Pro představu činí tento propad jen v případě Prahy 14 celkem 8,5 miliónu Kč. A to už je v rámci rozpočtu malé městské části cítit a to ne, že ne. Vezmeme-li v úvahu ještě obecně klesající daňové výnosy, začíná v rozpočtech městských částí skutečně přituhovat.

Nás, sociální demokraty, mají naši pravicoví oponenti ve zvyku označovat jako špatné hospodáře. V Praze 14 se s dopady nového rozpočtového určení daní vyrovnáme, zejména pokračováním politiky úspor v provozních výdajích. Je však pochopitelné, že potenciál úspor bude dříve či později vyčerpán a na sanaci této rozpočtové zbojničiny to nebude ani zdaleka stačit. Začneme reálně chudnout. Nejen proto bych si přála, aby budoucí rozhodnutí, a to nejen ta, týkající se daní, vznikala v méně emotivní atmosféře a bylo více prostoru pro racionální argumenty. Další Jánošíkův vpád by naše „chudá“ Praha už nemusela minimálně v rozpočtovém zdraví přečkat.


Ing. Mgr. Lucie Svobodová, místostarostka MČ Praha 14